Kardamomové hory: jedna z největších posledních džunglí jihovýchodní Asie

Hory, které nejsou velehory

Kardamomové hory leží na jihozápadě Kambodže a pokračují až k thajské hranici. Nejsou to velehory v alpském smyslu: nejvyšší Phnom Aural dosahuje 1 813 metrů a velkou část krajiny tvoří nižší, zalesněné hřebeny, údolí a říční povodí. ^[7]

Jejich jméno proto svádí k představě chladných štítů. Skutečnost je opačná: jde o tropy, kde podnebí určuje především zeměpisná poloha a monzun. Vlhký jihozápadní vítr se na svazích zvedá, ochlazuje a přináší déšť. Výše položené části mohou být mlžnější a svěžejší, ale pod korunami stromů zůstává tropický les — ne horská louka nad hranicí lesa. Ne všude je ale stejně vlhko: vedle deštného lesa se v Kardamomech objevují i sušší stálezelené lesy. ^[8]

Poslední velká souvislá džungle

O Kardamomech se někdy píše jako o „největší džungli“ jihovýchodní Asie. Takové srovnání závisí na tom, kde přesně vedeme hranice lesa a chráněných území. Přesnější a stejně působivý výrok zní: jde o jeden z největších zbývajících souvislých bloků tropické divočiny pevninské jihovýchodní Asie a o největší zachovaný celek původního lesa v Kambodži. ^[1]

To je důležité hlavně proto, že velká zvířata nežijí v izolovaných ostrůvcích lesa. Potřebují propojené území s potoky, úkryty, potravou i klidnými trasami mezi nimi. Zalesněná krajina navíc zachycuje vodu pro lidi žijící níže po proudu a pomáhá udržovat produkci rýže i ryb v navazujících nížinách. ^[2]

Chráněná krajina však není nedotknutelná. Nelegální těžba, pytláctví a nové cesty rozdělují les na menší části. Proto je zásadní chránit nejen jednotlivé rezervace na mapě, ale i jejich vzájemné propojení.

Zvířata, která mají kde žít

Právě rozlehlost a pestrost prostředí dělají z Kardamomů útočiště pro zvířata, která jinde v Indočíně rychle mizí. Žijí zde například slon indický, levhart obláčkový, kočka mramorovaná, kočka zlatá, medvěd malajský a medvěd ušatý. ^[3]

V korunách stromů se pohybuje gibon kápový (Hylobates pileatus), pro nějž jsou Kardamomy jedním z klíčových útočišť. Vedle něj zde žijí i další primáti, například makak vepří a hulman indočínský. V lese lze narazit také na luskouna jávského, dhoula, gaura, bantenga, sambara a řadu drobnějších savců, ptáků, plazů a obojživelníků. ^{[3] [4] [5]}

Levhart obláčkový není zvíře, které by návštěvník měl čekat na stezce. Je velmi plachý a jeho přítomnost většinou dokazují až fotopasti nebo jeho stopy. Kardamomové hory jsou pro něj díky rozsáhlému souvislému lesu jedním z klíčových útočišť. ^{[3] [4]}

Stromy, orchideje a endemity

Džungle není jen kulisa pro velká zvířata. Patra lesa vytvářejí mohutné dvoukřídláčovité stromy — například rody Shorea, Anisoptera, Dipterocarpus a Hopea — spolu s liánami, kapradinami, palmami a epifyty. Právě staré stromy a jejich dutiny, kůra i větve dávají prostor hmyzu, ptákům, netopýrům a rostlinám, které nerostou v půdě, ale přímo na kmenech. ^[8]

Kardamomové hory patří v Kambodži k oblastem s mimořádně pestrými stanovišti pro orchideje. Botanický průzkum tu byl po dlouhou dobu omezený, a tak se stále doplňují záznamy druhů i poznání o jejich rozšíření. ^[6]

Endemismus tu není jen obecná nálepka. Odborné práce uvádějí několik obojživelníků a plazů spjatých s kardamomskou krajinou: například užovku Lycodon cardamomensis, žabky Philautus cardamonus a Chiromantis samkosensis nebo gekona Cnemaspis neangthyi. Takové druhy mohou mít velmi malý areál, a jsou proto zvlášť citlivé na rozdělení lesa. ^[9]

Slovo „endemický“ zní lákavě, ale je dobré s ním zacházet přesně: znamená druh omezený na malou oblast, nikoli automaticky vzácnost. V nedostatečně prozkoumaném lese mohou být nové objevy stejně důležité jako ochrana známých druhů.

Dlouho skrytá krajina

Odlehlost Kardamomů pomohla lesu přežít, zároveň však byla pro místní lidi i výzkumníky těžkou zkouškou. Oblast se na konci 20. století stala jednou z posledních bašt Rudých Khmerů. Kombinace konfliktu a špatné dostupnosti dlouho bránila bezpečnému biologickému průzkumu. ^[6]

Teprve průzkumy po roce 2000 začaly ukazovat, jak bohatá krajina to je: objevily stovky dosud neurčených druhů a potvrdily výskyt řady celosvětově ohrožených zvířat. Historie tedy není jen kapitolou o izolaci — vysvětluje i to, proč o některých místech víme dosud méně, než bychom čekali. ^[4]